Někteří rodiče si neuvědomují, jak důležitá je pro vzdělávání jejich dětí, jejich komunikace se školou. Spoléhat se na to, že si veškeré problémy ve škole vyřeší pouze dítě samo, je chybné. Často jsme svědky situací, kdy ale spolupráce rodičů a školy vůbec nefunguje a na obou stranách zbývá jen roztrpčení z nevyřešených konfliktů. Jedná se o složitou oblast mezilidských vztahů i pro samotné učitele, kteří mnohdy nevědí, jak si najít k rodičům cestu a nedokážou před nimi smysluplně obhájit své postoje.
Nelehká úloha třídního učitele
Právě třídní učitel je tím, kdo se musí tuto disciplínu ovládat nejlépe. Je nejen obhájcem práv žáků ve své třídě, ale i emisarem rodičů ve škole. Je tím, na koho se děti a následně i rodiče obracejí, pokud se vyskytne nějaký problém. Je garantem kvalitního vzdělání i toho, že budou ve třídě fungovat vztahy mezi dětmi alespoň natolik, že se ve třídě nerozvine například šikana.
Jaké jsou úrovně spolupráce školy a rodiny?
Je spolupráce a spolupráce. Není málo škol, které považují za dostatečnou komunikaci účast obou stran na třídních schůzkách ve čtvrtletí. Jakých stupňů může tedy tato komunikace dosáhnout?
o Plnění pouze základních rodičovských povinností
o Základní předávání informací mezi rodinou a školou
o Zapojení rodičů do domácí přípravy
o Zapojení rodičů do činnosti školy a do rozhodování o záležitostech školy
o Zapojení rodičů do školní komunity
Nejčastěji však tyto vztahy fungují na bázi klientského přístupu, kdy je rodič všemi stranami (někdy především sám sebou) vnímán jako klient školy. To znamená, že by škola měla reagovat na jeho potřeby a přání. Ideálem učitelů je však spíše partnerský vztah, kdy rodič rovnoměrně se školou sdílí zodpovědnost za vzdělávání dětí. Pro obě strany by tedy bylo asi nejlepší, kdyby škola jednala s rodičem jako partnerem ve vzdělávání žáka, zároveň by neměla ale zapomínat, že je rodič jejím klientem, kterému odvádí službu. Škola by měla rodičům nabízet různé platformy spolupráce.